JaeJoong seděl na obvyklém místě jako každý den už čtyři roky. V poslední lavici u okna, kde se nepřítomně díval ven. Každý se mu vyhýbal obloukem, protože nechápali chlapce co se dívá z okna na zataženou oblohu, z které se spouští déšť. Odpoledne se zdá zčernalé jako v deset večer, nechápali co ho na venkovní prostředí tak fascinovalo. JaeJoong si těch pohledů nevšímal. Díval se na okno. Ne z něj, ale na něj. V odrazu mohl viděl Parka YooChuna, jeho spolužáka a kingka třídy. Jeho dlouholetou lásku. Seděl na lavici a povídal si s třemi dívkami, co kolem něj pištěly a poskakoly. YooChun se na ně hřejivě usmíval a podle gest si jejich společnost velice užíval. JaeJoong se pro sebe usmál. Nejradši by tam seděl vedle něj, ruku v ruce vedle jeho boku. Takový hřejivý pocit co ho bodal u srdce by nejraději zažíval díky jeho plachým dotekům a ne kvůli neopětované lásce.
Crr.

Rozeznělo se po chodbách. Právě začala hodina. JaeJoong pohledem stočil vedle sebe, teď byla jediná možnost YooChuna pozorovat, aniž by se někdo zmateně díval na jeho pohled bodající do jeho zad.
YooChun se sesunul na svoje místo a otevřel svoji aktovku. Vybalil si věci na hodinu chemie a položil je pečlivě na stůl. Zašimralo ho. V podbříšku mu začalo létat snad milión motýlků a mozek ho nutil se otočil vzad. Zahleděl se dozadu. Oči střetl s JaeJoongovými. JaeJoong si najednou uvědomil, že se na něj jeho idol dívá a okamžitě zrudnul jako rak. Pohledem stočil ke svému sešitu, kde si začal něco psát. Vlastně ani nevěděl co, jen chtěl uhnout pohledem od někoho kdo ho tolik přitahoval.
Do místnosti vešel učitel. Všichni se zvedli a pozdravili se s ním. Hodina konečně mohla začít. JaeJoong se ovšem nesoustředil. Pořád si po rohů sešitu maloval malá srdíčka s parapletem, na kterém viselo YooChunovo jméno. JaeJoong to věděl – je v tom až po uši. No, možná i dál než jen po uši.

Když JaeJoong dorazil domů ihned zahodil tašku do rohu mísnosti. Boty nešikovně kopl vedle botníku a sako nechal válet vedle dveří. Stejně věděl že ho nikdo za jeho bordelářství nepotrestá – žije sám. Bez rodiny.
Došel do kuchyně. Otevřel ledničku a vyndal z ní krabicové mléko. Ani se nesnažil vytáhnout si skleničku a napil se přímo z krabice. Malé potůčky se mu rozutekly z koutků po bradě a skapaly už na tak ušpiněnou podlahu. Třikrát si lokl a položil krabici na pult. Otřel si pošpiněnou bradu a odešel do svého pokoje. Bylo mu jedno,že se mléko zkazí,stejně už ho tam moc neměl.
"Co budu celý den dělat?" zapřemýšlel nahlas když otevřel dveře do svého pokoje. Prodral se několika hromádkami oblečení, rozevřenými knihami s tužkami a došel k velké skříni. Otevřel ji. Hned na něj zaútočilo velké zrcadlo,které měl od svých deseti let pověšené na boční straně levých dvířek. Ačkoliv pohled na sebe nesnášel, podíval se. Vlasy spadající do půlky ramen,nešikovně přeházené přes sebe,zkoušící zakrýt jeho laní oči,už tak dost skryté brýlemi s tlustými černými obroučkami. Pleť jemná,ale zakryta několikama modřina a podlitinami,které mu způsobili jeho spolužáci, a nebo jeho nešikovnost. Pohled který naprosto nesnášel. JaeJoong odvrátil hlavu ke skříni kde měl dva malé komínky oblečení. Vytáhl černé triko a plátěné kalhoty,skříň rychle zavřel a přešel směrem k posteli.
Sedl si na ni a vytáhl svoji pomokřenou košili. Natáhl přes sebe černé triko a upravil si brýle co ho dnes strašně tlačily na nose. Rozepnul si pásek od školních kalhot, hned na to ale jeho oči zabloudili k zemi,kde se válel časopis. Zaujal ho. Nechal své práce a natáhl se pro časopis co byl schovaný pod učebnicí chemie. Vytáhl ho k sobě dost blízko,aby na něj i přes silné brýle viděl. Módní časopis? Nikdy si je nekupuji. Hm.. možná přišel s tou knihou co jsem si objednal. zapřemýšlel. Přesto časopis otevřel.
Zapíchlo u srdce. Hned na přední straně se dočetl kam časopis zařadit – ke značce Paradise Heaven. Jedny z nejúšpěšnějších značek korejské modelingové agentury. I přesto že ho móda nezajímala, tuhle značku si vryl do paměti a to díky svému bratrovi,který se před osmi lety rozhodl prorazit ve světě jako model. A povedlo se. Právě v modelingové agentuře Paradise Heaven. Možná za to mohlo dnešní chmurné počasí,že časopisem prolétl,možná jeho zvědavost,která ho vždycky pobízela jít dál.
Opět ho píchlo u srdce. Tentokrát více silně. Časopis odložil vedle sebe na postel a opět se začal soustředit na svoje kalhoty. Sundal si je i přes značné problémy,kdy mu nešly nohavice přetáhnout přes kontíky,a natáhl si červené plátěné kalhoty,co ještě předtím vytáhl ze skříně. Celou tu dobu přitom přemýšlel. On a jeho bratr byli vždycky jako dvojčata,ale jediné co mu JaeJoong vždy záviděl,byla jeho krása. Oba dva jsou krásní – ale jen jeden o svůj vzhled pečuje. A JaeJoong to tedy opravdu není.
Zacítil hořkost v puse. To možná bude tím mlékem snažil se uklidnit rozechvělé srdce. Ne. Moc dobře věděl čím to je. Právě že tahle skutečnost ve které se nachází ho nutí myslet na to,že kvůli svojí lenosti nedostane srdce po kterém tak touží. Srdce Parka YooChuna. Zasténal. Z tomuhle se mu za chvíli rozskočí hlava.
"Už toho mám dost!" vykřikl naprosto nečekaně. Ani nevěděl kde se v něm najednou objevil takový silný a zvučný hlas co rozechvěl i stěny. "Nebudu se tu litovat! Něco s tím udělám!" Rychle vyběhl z pokoje, schody sešel po třech a odběhl do obýváků,kde se vedle velké vázy s liliemi, které zde byly jen z důvodu aby dům provoněly a zakryly tak zvláštní smrad co se už několik týdnů táhl z kuchyně, popadl svůj mobil. Namačkal devět číslis na display a zmáčkl jasné zelené tlačítko.
"Píp—píp—píp—Haló,kdo volá? Kim JunSu u telefonu." Srdce mu najednou vypovědělo službu. Sice ho viděl na každé stránce módního časopisu,na plakátech,občas i v klipu nějaké hvězdy,ale jeho hlas už nějaký ten Pátek neslyšel. "Kdo je tam?" zopakoval.
"JunSu?"
"Ano, kdo je tam?" Nepoznal ho. Tušil to. Taky to je přeci osm let a za tu dobu se JaeJoong hodně změnil!
"Tady je JaeJoong.. tvůj brácha,kdyby jsi náhodou zapomněl..." řekl ještě předtím,než by JunSu stihl říct trapnou otázku 'jaký JaeJoong?'
"JaeJoong! Zlato! Tebe jsem dlouho neslyšel,proč jsi mi nezavolal už dřív!" Jeho hlas zněl šťastně, vůbec ne hraně.
"Nebyl čas." řekl prostě JaeJoong.
"Tak proč mi voláš teď? Něco se stalo? Jsi v pořádku? Něco se dom děje?"
"Ne. Nic takového." ukončil JaeJoong jeho vlnu otázek. "Potřebuji abys mi s něčím pomohl."
"Jistě. Jsem ti k dispozici,o co jde?"
"Myslím,že se na to budeš muset posadit,bude to trochu delší." JaeJoong přešel po místnosti a sedl si na pohodlný gauč. JunSu z druhé strany udělal nejspíše to samé, protože se z druhé linky ozvalo šustění deky a zaskřípání židle.
"Tak povídej. Času mám dost." jemnost v jeho hlase ho hodně uklidnila.
"Víš, je to už delší dobu co nad tím uvažuji a tak je čas začít odzačátku..." a JaeJoong začal. A když říkal od začátku,myslel od začátku. JunSu jeho vyprávění doprovázel několika vtipnými poznámky i zvuky úžasu. JaeJoong mu povídal o něm, o YooChunovi a hlavním problému proč mu vlastně volá – o tom,že má dost jeho ušmudlaného vzhledu a chce se změnit! A právě v tom mu může pomoct jedině on!

---------------------------------------------
A/N : Hm,takže prolog by byl za námi.  Děkuju za přečtení!

Aktuální Mód: Totálně vygumovaná,nevím co psát ani dělat
Aktuální Hudba: Ayane – Arrival of Tears (opening pro anime 11Eyes)
---------------------------------------------